Věda
Říct to těžké, v angličtině
Tento okruh se nazývá psychodidaktika. Pocity, potřeby a konflikty jsou také anglické — a studenti jakéhokoli věku si je mohou procvičit ve hře dříve, než si život o tuto větu řekne.
Dvě myšlenky
Student, který se necítí v bezpečí, nebude riskovat mluvení. Úzkost z cizího jazyka je skutečná a lze ji změřit (Horwitz, Horwitz & Cope, 1986); způsob, jakým blokuje učení, je známý jako afektivní filtr (Krashen, 1982). Hra hraná v soukromí, kde špatná odpověď nestojí nic před ostatními, toto riziko snižuje. Nyní k dispozici
Za druhé: mluvit o těžkých věcech se lze naučit. Vzkazy „já“ a aktivní naslouchání Thomase Gordona a Nenásilná komunikace Marshalla Rosenberga poskytují stručnou formu pro vyjádření něčeho těžkého bez obviňování. Vyjádření pocitů slovy samo o sobě uklidňuje (Lieberman et al., 2007); v cizím jazyce je to cvičení hned dvakrát.
Toto jsou jazykové hry, nikoliv terapie.
Vzkazy „já“
„Ty mě nikdy neposloucháš!“ obviňuje druhou osobu. Vzkaz „já“ mluví za mluvčího: „Cítím se frustrovaně, když jsem přerušován/a, protože ztrácím nit.“ Vzorec — I feel … when … because … — je dostatečně krátký, aby ho student mohl použít v angličtině. Gordon také pojmenoval odpovědi, které konverzaci ukončují: rozkazy, varování, poučování a „neboj, ono to bude dobré“.
Nenásilná komunikace
Čtyři kroky: co pozoruji, co cítím, co potřebuji, o co žádám. Skutečný pocit — smutný, ustaraný, ulehčený — se liší od slova, které skrývá soud nad někým jiným: „zrazený“, „ignorovaný“, „využitý“. Těm se říká pseudopocity.
Co si studenti procvičují
Studenti tato slova potřebují s přáteli, doma i online, přesto je učebnice zřídkakdy obsahují. Ve hře student dostává slova a dovednost dohromady:
- Říkání toho, co se stalo a jak se při tom cítili — se vzkazem „já“, bez obviňování.
- Žádání, ne poroučení — pojmenování toho, co je potřeba, a rozeznání žádosti od nátlaku.
- Naslouchání na prvním místě — reagování na pocit druhé osoby namísto hned přeskakování k radám.
- Volba tónu — tatáž slova mohou znít pečujícím, neutrálním nebo agresivním způsobem.
Dvanáct her Nyní k dispozici
Všech dvanáct je v katalogu her; doporučujeme je od úrovně B1. Každá trénuje jednu dovednost.
- I-Message Cloze — doplňte pocit, chování a důvod.
- Conflict Reframe — proměňte obviňující vzkaz „ty“ ve vzkaz „já“.
- Emotion Labeling — přečtěte si situaci a vyberte přesné slovo pro daný pocit.
- Intonation Choice — poslouchejte a rozhodněte, zda věta zní pečujícím, neutrálním nebo agresivním způsobem.
- Assertive Response — vyberte asertivní odpověď namísto pasivní a agresivní.
- Emotion Ladder — seřaďte slova vyjadřující pocity od mírných po silné.
- Need Detective — najděte potřebu skrývající se za pocitem.
- Escalation Meter — najděte okamžik, kdy se dialog zvrtl, a frázi, která to způsobila.
- Active Listening — vyberte odpověď, která odráží pocit namísto udílení rad.
- Cultural Bridge — zvládněte rozdíl v přímosti a slušnosti mezi kulturami.
- Pseudo-Feeling Filter — roztřiďte skutečné pocity od pseudopocitů.
- Request vs Demand — rozeznejte skutečnou žádost od požadavku maskovaného za žádost.
Reference
- Gordon, T. (1970). Parent effectiveness training. Wyden.
- Gordon, T. (1974). T.E.T.: Teacher effectiveness training. Wyden.
- Horwitz, E. K., Horwitz, M. B., & Cope, J. (1986). Foreign language classroom anxiety. The Modern Language Journal, 70(2), 125–132.
- Krashen, S. (1982). Principles and practice in second language acquisition. Pergamon.
- Lieberman, M. D., Eisenberger, N. I., Crockett, M. J., Tom, S. M., Pfeifer, J. H., & Way, B. M. (2007). Putting feelings into words: Affect labeling disrupts amygdala activity. Psychological Science, 18(5), 421–428.
- Rosenberg, M. B. (2003). Nonviolent communication: A language of life (2nd ed.). PuddleDancer Press.